Osamělý
Malá zanedbaná a vyschlá planetka jako z postapokalyptického výjevu z Malého prince. Vyprahlá zem, ze které zarputile vyrůstá pichlavý stromek ze surového stříbra. Objekt má evokovat to, čeho se my sami obáváme, jak může bez vody skončit naše planeta – zanikne život. Život se zde ale drží v podobě holého stromečku dál.
Když jsem získal tuto horninovou geodu puklou uprostřed okamžitě mě napadlo vytvořit objekt symbolizující zánik a urputný život deroucí se na povrch. Stromek lze přirovnat k osamocenému člověku, který zůstal sám na světě. Fragment vyprahlé země, ze které čiší žízeň po životě. Život ale v nějaké formě vždy přetrvá. Objekt je symbolem naděje, i když to vypadá, že je vše ztraceno. Naděje vždy umírá poslední.
Stromek je odlitkem z uschlé trnky porostlé lišejníky. Stříbro jsem ponechal záměrně neopracované v surovém stavu s pozůstatky popela po vyhoření z formy, aby zvýraznil dojem zmaru.
materiál: minerální geoda, stříbro Ag 925/1000
váha stříbrného stromku: 13 g
| Kategorie: | KOLEKCE |
|---|
Kovové objekty Hanuše Lamra jsou inspirovány výhradně přírodou. S objevitelským nadšením nechává vyznít něžný tvar květů, větviček a dalších přírodnin, které, odlité do kovu, obnažují své nejjemnější detaily. Úkolem umělce je nepodlehnout pokušení vylepšovat přírodní design, ale nechat se vést jeho tvaroslovím a s pokorou k nedotknutelné dokonalosti ho doslovit. Spíše než šperkem v tradičním slova smyslu jsou tyto objekty svého druhu svátostí. Křehké včelí plástve, suché listy, plody a větvičky či napučená květenství kaštanu namáčí do vosku a pak je odlévá do stříbra či bronzu. Původní model při odlévání shoří, každý odlitek je tak unikátem bez možnosti další repliky. Vznikají fragilní kovové artefakty, pospojované v surreaálné srostlice, někdy doplněné skleněnými střepy či kameny. Hanuš Lamr ostatky reálných přírodnin přeměňuje na relikvie zhmotňující odvěkou marnou touhu zvěčnit pomíjivé, dotknout se nedotknutelného - intactum tangere.
text: Terezie Zemánková
